V rámci projektů jsem se setkával a setkávám s mnoha různými aspekty způsobujícimi
nižší efektivitu procesů a celého dodavatelského řetězce. Jedním z nejčastějších je nízká efektivita přepravního obalu.
Při analýze příčin jsem došel k názoru, že nejčastěšími důvody jsou:
1) Priorizace jednoho pohledu na obal
2) Absence znalosti všech procesů v rámci celého řetězce
3) Neznalost možností a nových technologií
4) Nezájem na změně
5) Promítnutí nákladů obalu do ceny a to bez rozpadu položek tuto tvořících
6) Nejasnosti v oblasti odpovědnosti
7) Profesní slepota
Jedná se většinou o kombinaci výše uvedených aspektů a výsledkem je obal, či jsou obaly které svou neefektivitou nabourávají celý komplexní proces, snižují tím jeho efektivitu a zvyšují nákladovost a to někdy v podstatné míře.
Obal bývá vyvíjen zástupci dodavatele (často výrobci obalu), jejichž zájmem je vlastní profitabilita z níž vyplývá snaha vyvinout a prodat je nejlépe co největší obal, případně obal co nejkomplikovanější po technologické stránce, tak aby jeho hodnota a tím i profit mohl být co nejvyšší.
Na straně odběratele má dále hlavní slovo Oddělení Kvality (QC), které se zaměřuje na ochranu dílu před poškozením během přepravy. Důsledkem je pak obal větších rozměrů, nejlépe vyplněný proklady z polystyrenu, či jiné výplňové hmoty. Kriterii která nebývají v procesu zohledňována je celková velikost obalu a jeho logistická efektivita.
Již ve fázi potvrzení ze strany QC oddělení dochází k výrobě obalu a jeho penetraci do procesů a právě zde dochází k aspektu pozdní akce, kdy lidé kteří obal fyzicky používají na denní bázi již nedostanou možnost do vzhledu a funkčnosti obalu vstoupit.
Navíc v okamžiku kdy je obal ze strany QC schválen, je jeho položka často promítnuta do ceny výrobku a brána jako samozřejmost.
Z pohledu L.E.D. v rámci rozhodování a vývoje nového obalu zůstala zcela stranou myšlenka komplexnosti celého řetězce. Jednotlivé strany se zaměřením na vlastní pole působnosti a profit se zcela oprošťují od možnosti vidět celek a přispívat k jeho harmonii. Důsledkem jsou pak obalové prostředky které často na dlouhých vzdálenostech dopravují jen zlomek možného objemu materiálu a zboží a navyšují tak jeho nákladovost.
Obrázek v úvodu ukazuje zneužití (či využití) legislativního rámce v oblasti obalových prostředků. Ačkoli tento přesně definuje že výrobek by měl být zabalen s co nejmenším množstvím obalových prostředků existuje z tohoto často zneužívaná výjimka. Tato se nazývá MARKETING.
V případě že výrobce či dodavatel definují obal jako marketingový prostředek, je možné zabalit výrobek i do mnohonásobně většího obalu a tento aspekt je nepostižitelný.
Ke zneužití dochází často v segmentu B2C, tedy prodeji koncovým uživatelům, např. retailu (maloobchodě), kde zabalením malého množství výrobků, do velkého obalu dochází k vytváření psychologického rámce ve smyslu Velký obal = Velké peníze. Pro dodavatele to znamená často o řád vyšší marži.
Na skutečnost, že se jedná o podvod začala v roce 2012 poukazovat např. německá vláda, která schválila a začala též uplatňovat boj proti tzv. Mögelpackungen, neboli podvodným obalům.
V České republice zatím podobná legislativa není a proto se výrobci ve velké míře na klamání spotřebitele přímo zaměřují a jejich kroky zůstávají bez povšimnutí.
V dalším pokračování tohoto tématu se zaměřím na možnost eliminace tohoto aspektu.
LOGISTICS EFFICIENCY DESIGN 